Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

CMým domoEmvem ztichláF je putyka, Gmým štěstímG7 je sklenCice plná.
Snem Fmládí byla vždy Ggotika a G7smetla ji baroka Cvlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
CMůj malý broučku, G7jdi klidně Cspát
o svojí mámě G7nechej si Czdát.
C7Máš jeden z nejhezčích Fdarů, že můžeš Fmtak klidně Cspát,
C7tvá máma tančí teď Fv baru,
Cjiný muž možná G7už má jí teď Crád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: